Tři králové - 6.ledna

Svátek Zjevení Páně (6.ledna) mohli bychom chápat také jako svátek přijetí nebo uznání Krista.

O svátku Zjevení Páně se píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K+M+B+ nebo latinský ekvivalent C+M+B+ (nebo +C+M+B) jako formule požehnání. Zkratka ale neznamená iniciály tří králů jak se mnozí domnívají ale Christus mansionem benedicat = Kriste požehnej tomuto příbytku (po celý rok – proto se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.

    Podle jedné legendy byli tři mudrcové z bible pohané, hvězdopravci a zřejmě z Arábie, babylonští kněží kultu Zarathursty. Jejich znalost pohybů hvězd a pozornost vůči nim je spojována s proroctvím z knihy Numeri, kde Balaám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda = nový král Izraele.

    V evangelním příběhu však není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles. Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyři v západní církvi po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu.

Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor.

    Kašpar nese Kristu zlato jako symbol královské důstojnosti, Melichar kadidlo, kterého užívají při obětech kněží, a Baltazar přináší myrhu jako symbol Ježíšova lidství. Tyto tři dary mají také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.

 Myrha

Z hebr. mor, později v latině myrra. Vonná pryskyřice načervenalé barvy, která se získává z některých stromů v Arábii a v Africe.
V biblickém světě se používala mnoha způsoby, ale především k potírání a spolu s mastmi k navonění. Ježíšovi ji darovali Tři králové (Mt 2,11); smíšena s vínem byla podána Ježíši jako utišující prostředek před smrtí na kříži (Mk 15,23); Ženy ji také použily pro ošetření Kristova těla před uložením do hrobu (Jan 19,39).

Kadidlo

Vonná směs pryskyřic některých stromů. Jeho používání bylo obvyklé v antickém světě, především na Východě (srov. Ex 30,34; Lv 2,1). Je symbolem modlitby: »Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě ...« (Ž 14l, 2), úcty a pocty (okuřování Nejsvětější svátosti). Při obřadech se k. užívá především v souvislosti s eucharistií (okuřování oltáře, kříže, evangeliáře, obětních darů) a s pohřebními obřady.

(čerpáno z encyklopedie náboženství