den zápisu: 24.10.2008
Dílo: Chrám matky boží v Paříži
Autor: Victor Hugo
Nakladatelství: v Praze - Odeon
Rok vydání: 1968 / 5.vydání/
Originál: Notre -Dame de Paris
Přeložila: z francouzského originálu – Milena Tomášková
Údaje o autorovy:
Francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista, čelný představitel evropského romantismu. Autor klasicistních básní a romantických románů, v nichž mísil postupy černého románu s postupy kritického realismu.
Narodil se roku 1802 jako syn Napoleonova generála. V dětství se dostal za hranice Francie - do Itálie a Španělska. Tehdy si ukládá do paměti své postřehy, zkušenosti a obrazy, které později použije ve svém díle. Po návratu z cest na vysokou školu do Paříže sklízí jako dvacetiletý mladík první úspěchy za své literární práce, především básně, takže otec svoluje, aby se věnoval pouze literatuře. Nezapomíná však ani na veřejný život, je politicky činný.
V tradičních historických románech spojoval snové, filosofické, politické a lyrické oblasti. Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa, propůjčil své tvorbě mýtickou podobu plnou alegorických postav a symbolů, stavěl trpící jedince proti vznešeným klasicistním hrdinům.
Po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po kritice císaře Napoleona III. si vyslouží téměř dvacetileté vyhnanství na ostrovech v kanálu La Mance. Jeho různorodé a všestranné humanistické dílo dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva. Zařadil se tak mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence.
Největší sláva a těžiště je v jeho románech např. Chrám Matky Boží v Paříži /1831/, Dělníci moře /1866/, Devadesát tři /1873/. Z jeho díla vyznívá porozumění, láska k člověku, tak i ohlas revolučních písní a hesel (celá část jeho Bídníků /1862/ je věnována revoluci roku 1832). Nespokojuje pouze s popisem zločinu, nýbrž hledá jeho příčinu, kořen zla a nalézá jej v pokrytecké společnosti. Kromě románů napsal také několik dramat Hernani /1830/ a Ruy Blas, epický cyklus Legenda věků /1859-83 (3 díly)/, poezii filozofickou i satirickou (Tresty).
Victor Hugo se oproti většině jeho současníků „romantiků“ dožívá velmi vysokého věku - umírá v roce 1885 v třiaosmdesáti letech.
obsah díla:
Celý příběh se odehrává roku 1482 v Paříži. Hlavní postavou románu je ošklivý Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky Boží, jehož se v dětství ujal kněz Klaudius Frollo a vychoval ho. Quasimodo vyrostl v chrámu, který se mu stal domovem a celým světem. Žije v naprosté osamělosti, lidé se ho straní a nenávidí ho pro jeho ošklivost, v níž vidí ztělesnění zla. Jediným člověkem, kterého má Quasimodo hluboce rád, je Frollo. Na náměstí Gréve se tísni spouta lidí skupina herců předvádí novou hru od dramatika Petra Gringoira. Ale lid mu nevěnuje pozornost, mnohem více je zaujme mladičká cikánská tanečnice jménem Esmeralda. A také je zajímá volba krále bláznů. Tím se nedobrovolně stává Quasimodo. Lid ho přestrojí za krále a na ramenou ho nosí po náměstí. V tom přijede arcijáhen Klaudius Frollo, z Quasimoda strhá posměšné odznaky královské moci a nařídí mu, ať se vrátí do chrámu. Frollo co spatřil Esmeraldu se do ní na první pohled zamiluje. I když je v pokročilém věku a Esmeralda dívka sotva sedmnáctiletá, nařídí Quasimodovi, aby ji v noci unesl. Ten se o to pokusí, ale marně. Esmeraldu osvobodí velitel královských lučištníků Phoebus a Quasimoda zajme. Quasimodo je veřejně zbičován a posléze na dvě hodiny vystaven na pranýři. Lidé po něm hází rajčata a vše možné a jediná Esmeralda se smiluje a dá mu napít. Phoebus má sice snoubenku, ale to mu nebrání sjednat si dostaveníčko s Esmeraldou. Jsou ale sledováni žárlivým Klaudiem Frollem, který v nestřeženém okamžiku vyskočí z úkrytu, Phoeba probodne a ihned zmizí. Z vraždy je obviněna Esmeralda, která po úporném mučení svou vinu přiznává. Když je vedena na popraviště, uvidí Phoeba s jeho snoubenkou, jak popravě přihlíží. Phoebuse totiž šarlatáni zachránili, ale ten nehnul ani prstem aby Esmeraldu zachránil. Když už má Esmeralda oprátku na krku a zbývají jí poslední okamžiky, zachrání jí Quasimodo. Ukryje jí v chrámě. Esmeralda se postupně sbližuje s Quasimodem a svým spůsobem ho miluje. A Klaudius Frollo se sžírá láskou k mladé cikánce. Petr Gringoire je jednou večer přepaden zloději, kteří do dovedou ke králi. Zorganizuje útok na chrám, aby zachránili Esmeraldu. To ale Quasimodo neví a jejich útok odrazí. Esmeralda je však léčkou vylákána Klaudiem Frollem z chrámu ven. Dá jí navybranou, buď si ho vezme nebo zemře. Esmeralda volí smrt. Než dojde pro popravčího dá Esmeraldu hlídat jedné kajícnici, která cikány nesnáší neboť jí ukradli před mnoha lety její dcerušku „Esmeraldu“.Kajícnice ji ukryje ve své kobce, ale když přijede stráž a Esmeralda uslyší Phoebův hlas, vykoukne a její osud je zpečetěn. Esmeraldu i s matkou vytáhnou z kobky ven. Matka svou dceru brání, ale jeden voják ji prudce odstrčí, ona padne hlavou na kámen a zemře. Esmeraldu bez okolků pověsí za čarodějnictví hned na prvním domě. Její smrtelný zápas sleduje Klaudius i Quasimodo z ochozů Chrámu. Když už je vidět, že Esmeralda svůj boj prohrála, propukne Klaudius v ďábelský smích. Quasimodo k němu zezadu přikročil a svrhne ho dolů. Poté prý Quasimodo zmizí a už ho nikdo neviděl. „ Po létech když přijdou do sklepení v Montfauconu vyhledat kostru zavražděného Oloviera Daňka, naleznou dvě kostry, které podivným způsobem objímají jedna druhou. Jedna kostra ženy, měla na sobě cáry šatů a zlomený vaz. Druhá, která ji držela v těsném objetí byla kostra muže s pokřivenou páteří a jednu nohou kratší.
Hlavní postavy:
Quasimodo - zohavený zvoník v chrámu
Esmeralda – přitažlivá a krásná tanečnice
Claude Frollo – vzdělaný kněz v chrámu, opatrovník Quasimoda
Charakteristika díla:
Jedno z nejznámějších děl francouzského romantismu. Velmi kriticky je vylíčena postava krále Ludvíka XI. Hugo ho kritizuje za jeho poměr ke šlechtě a k lidu. Hugo barvitě líčí tehdejší život v Paříži, zahrnuje do něj všechny vrstvy.
Citově působivý historický román z prostředí středověké Francie; hlavní děje se odehrávají v chrámu a na náměstí. Autor nam poukazuje na neomezenou moc církve, právo na straně bohatých, vzájemná propojenost a souvislost postav. Knih psána spisovným jazykem s prvky hovorové řeči. Dokonce bylo jeho dilo i z filmováno.
Úryvek z knihy:
Tu pozvedl Quasimodo zrak opět k cikánce a viděl, jak se její tělo tam v dáli na šibenici otřáslo pod bílým šatem posledními záchvěvy smrtelného zápasu ; pak sklonil zase zrak k arci-jáhnovi , který ležel již dole pod věží a neměl lidské podoby, a řekl se vzlykotem vycházejícím z hloubi jeho hrudi : “ Ach, všechno, co jsem miloval .”
Vlastní názor:
Kniha má poutavý děj, který mi občas příjde prokládán dlouhými a nepodstatnými vecmi. Ale i tak je to pěkný příběh lásky, který se dobře čte. Přibližuje tehdejší život a poměry ve společnosti.
Čerpáno z: internetu, knihy Chrám matky Boží a odmaturuj z literatury
Zpracovala: Lucie Hartigová